Život je boj, a jediné co máme jsou naše sny.. Tak se jich nevzdávejte!!

středa 6. dubna 2011

Den první

Uplynul den, a já marně vyhlížim tu holku, která nikdy nedělala nic co by sama nechtěla,a do ničelo si nenechala kecat.. Samozřejmě, stále tu není. Co bych taky chtěla po jednom dni?
Vždycky tvrdila, že je pro ni Česká Republika moc malá... Mamíí, proč bydlíš tady? To bě se tu líbí?? Mě teda ne!! To já až budu velká tak... :)
Prohrabuji se starými fotkami a vzpomínám..
Co se stane  až budeš velká? No to je přece jasné.. Odjedu. Móóóc daleko.. Třeba do Ameriky, nebo někam jinam, ale hlavně k moři..:)
No, Amerika tam by se mi líbilo i teď, jen jakou část si vybrat?  Jaká část Ameriky se Vám nejvíce líbí a proč? Žili by jste rádi v USA?
A jaké další státy Vás lákají? Jako turistický cíl mě vždy přitahovala Itálie. Do Říma jsem se už podívala, ale hrozně ráda bych někdy viděla Veronu..
Když jsem si sháněla au-pair rodinu vybírala jsem anglicky mluvící země. Nejdříve jsem se zaměřila pouze na Anglii, ale pak jsem propadla kouzlu Irska.. Krásná příroda, a prý velmi příjemní lidé..
Pomozte mi zktátit čekání, zasněte se se mnou a poodhalte své cestovatelské sny..
Vždyt je velká škoda nechat si je vzít..(A to vím z vlastní zkušenosti)

Vaše Dívka od Nikud

úterý 5. dubna 2011

Proč tohle všechno??

Tak jo.. Asi bych měla vysvětlit, co mě přivedlo k založení blogu..
Aby jste věděli, už od malinka sem měla spoustů snů, a každému jsem pevně věřila..  A tak když si mě jako pěti-lete holčičce, někdo opovážil říct, že prostě nikdy nebudu princezna, skončil většinou dost zle.. Chudák má mamka, která za mě musela řešit problémy, že jsem se s někym poprala :) Jenže mamííí oni mě uráželi a řikali, že jsem lhářka, a že princezna nebudu.. a já prostě budu! :D
Jak šel čas, sny o princeznách mě opustily, za to přicházely nové, také dosti nereálné.. Od popelářky, přes paní doktorku, veterinářku atd.. prostě klasika.. Jenže ve chvíli kdy jsem ve 14 letech začala tvrdit ( a tvrdim to mimochodem dodnes), že jednou odjedu do Afriky, začalo se dost lidí zarážet.. Ta holka se asi zbláznila... Je přece dost velká na to aby věděla, že tohle není možné..
Není možné?? Tak tuhle větu neznám, nebo jsem alespon neznala.. Prosadila jsem si střední školu, od které mě všichni zrazovali, a úspěšně složila přijímačky.. Během studia, ale dostala má tvrdohlavost těžkou ránu.. Tohle nebude ta správná cesta do Afriky.. tohle já nikdy nebudu dělat.. Ok tak tu odmaturuju a pak zkusim jinou vejšku...
A jelo to znova.. Od medicíny, přes jazykové školy až po univerzitu obrany..Jo to poslední myslím vážně..:)
Jen pak mi došlo, že na přijímací zkoušky ted právě nemám..No tak co..odmaturuju, nepujdu na žádnou vysokou školu, a odjedu na rok do Anglie, a za rok to zkusim znovu.. Stejně se potřebuju pořádně naučit Anglicky, a já se do ty Afriky prostě dostanu..
Jednoho dne jsem přišla domů s tím, že si nikam žádnou přihlášku nepošlu, jen odmaturuju a odjedu.. Mám tajně sehnaných pár rodin-Anglie, Irsko, Itálie, USA.. Jenže spousta lidí mě přemlouvá at nebláznim, jdu na rok na vysokou školu, pak třeba na rok přeruším a odjedu..
Ano.. Já poslechla.. Mám dokonalý život.. Přihlášky na 4 vysokých školách, každý den se učím, abych úspěšně odmaturovala, dokonalého přítele.. ¨
Jen o jednu věc jsem přišla.. O všechny mé sny.. Z těch nezbylo vůbec nic..
Z  holky, která se už jako malinká byla ochotna poprat když někdo zpochybnoval jeji predstavy, se stal někdy, kdo plní představy jiných a ty své pošlapal..
Proč, že jsem založila tento blog? Potřebuji tu umanutou, tvrdohlavou holku zpátky..Potřebuju zpět její sny a odvahu za ně bojovat..
Dívka od nikud